Pravda, od posledního – bilančního – příspěvku už opět pár týdnů uběhlo, a může se veřejnosti zdát, že „nic nedělám.“ Ráda bych toto vyvrátila, a stručně nastínila, co se v BpH (nejen) s angličtinou děje a dít bude…
Ač v reálu jsem se od začátku školního roku v podstatě nezastavila, ve vyumělkovaném světě sociálních sítí jsem si dala tedy pořádnou pauzu. Zastihl mě ne KOPR, ale KOSS – jakýsi odpor k sociálním sítím. Stalo se vám to někdy? Když píšu odpor, tak ale naprostý. Jen pomyšlení na to, že „bych měla něco postovat,“ mělo téměř vždy za následek odmrštění počítače minimálně metr od sebe, zakutání se do peřin a radši spát, než TOTO. Přitom – o co jde, že? Svět naprosto o nic nepřichází, když nepíšu. Jen se to tak „prostě nosí.“ Musíš o sobě dávat vědět, HLAVNĚ PRAVIDELNĚ!!!, sdílet život, bavit, vzdělávat, fotky, videa, opičinky tanečky, originální, ladící, barvy, písmo, toto všecko… auuuu! ?
Místo toho já stokrát radši nějaké nářadí do ruky a udělat práci, která má hmatatelné výsledky. Ano, i v září a říjnu pokračovaly naše společné práce na „hostdomku“ s Renčou. Dostaly jsme pokyn ZNOVU!!!! oškrábat všechny zdi, neboť ani dvouměsíční trápení s neskutečně rychle se tupícími škrabkami nebylo pro pány zedníky dostatečné. Chtěli to až na dřeň, kam jsem se – upřímně – vzápětí dostala. Beton na podlaze skropily první slzy, že už to ale vážně nedám. Pocit nekonečné dřiny v prachu, centimetr po centimetru. Odpoledne, pauzy mezi lekcemi, víkendy. Ale slzy oschly, zase se objevil úsměv, jak už to v životě chodí. Je konec října. Já bláhová v březnu počítala, že od září již budu „na novém.“ V září jsem přehodnotila a posunula na konec října. Je konec října – a můžu si jenom přát, abych si mohla nadělit pod stromeček stěhování. Že by od ledna? Hmm… teď to již bohužel nezáleží na nás. Zedníci využívají nekonečně krásného počasí a pracují venku. Tudíž práce „u nás“ momentálně už dva týdny stojí. Srovnají zdi, nechat vyschnout. Nanesou fajnovou, nechat vyschnout. Vymalujeme, nechat vyschnout. Položí se podlahy. Namontuje kuchyň. A když všechno klapne, stěhuju. Držím nám pěsti, to je tak všechno, co teď zmůžu. ?
Mezitím vyhlížím, s kým šikovným vymyslíme nějaké akce. Nechce se mi věřit, ale už mi lidé píšou sami. ? Chtějí se na něčem spolupodílet a sdílet – je to krásné! Vyrábění přírodní kosmetiky, odpoledne s odborníkem na kávu, batiková dílna, psychologie barev, akvarelové malování – vymýšlení a plánování mě drží nad vodou a žene dopředu. Mám tu mezi čtenáři někoho, kdo může také něco nabídnout? Venku nebo uvnitř, nic není nemožné. Určitě se mi nebojte ozvat, můj seznam klidně může být nekonečný! ?
Se studenty jsme rozjeli pravidelné lekce, zatím většinou offline, ale již jsou zvyklí, že kdyby bylo hůř, zvládneme to i online. Na lekcích podávám zdravotní vitamínový likér, raději jsem do švestkové koupele naložila další várku bylin. Snažíme se navzájem držet, podporovat. Nevím, nakolik inspiruju já je – oni mne ale naprosto. Posílají mi videa z výletů, a já tak následně s rodinou objevuji nová místa v našem okolí. Víte například, v jaké okolní obci najdete tuto lesní kapli zasvěcenou Panně Marii Svatohostýnské? ?
Sportují – a mně ta jejich aktivita přiměje také ráno vstát a svižně vyjít na Hostýnek. Cestují všude možně – já mám teď jiné priority, tak jdu alespoň na tento web a pocestuji virtuálně. Samozřejmě, není to ono, ale jsem ráda, že můžu, i když nemůžu. ?
Chystám podporující info e-maily o tom, jak se zlepšit v jednotlivých dovednostech cizího jazyka. Posílám je odběratelům mých tipů k samostudiu (nejen, ale většinou) angličtiny. Jde to pomalu, ale jde to. Hlavně, že to baví!
A co vy, co baví momentálně vás? Čím žijete, co vás drží nad vodou? Snad naplno užíváte ten výjimečně nádherný, slunečný a barevný podzim, trávíte co nejvíce času mimo dosah denních zpráv, a hlavně, snad jste a zůstanete zdraví. Není nadto. ?
Mějte se krásně. A držte se.
Lenka
