Sníh a voda, to je moje. Lyže a plavání mě drží od mala a myslím, že mě jen tak nepustí. Čím jsem zralejší, tím víc to ale vyhrává voda.
Letošní léto jsem si zařídila ve vodě. A to doslova. Pár let jsem bazén, který máme asi kilometr od domu, ignorovala. Ovšem čas dozrál a já si na léto pořídila “permici”. Oprášila jsem plavecké brýle, čepici a sportovní plavky a nastolila ranní rutinu. Děj se co děj, každé letní ráno strávené doma začalo stejně. Protažení, hop na kolo a do bazénu. Tam a zpět, tam a zpět. Pozoruju tělo – dříve bylo na pravidelné plavání navyklé. Od svých 19 jsem víceméně přes rok chodila do bazénů a dávala si ty své hodinové “dávky”.
Pak covid, pauza, lenost, výmluvy, nevím – prostě přes dva roky nebylo nic. Téměř tři. Plavat tělo nezapomnělo, ale začátky byly “bolavé”. Nezvyklé pohyby, zapojování jiných svalů, občasné přemlouvání se – jít přes bolest a únavu? Vždy vyhrála představa pocitu “PO” plavání. Pocit radosti, že jsem se hecla a opět do toho skočila.
Zpočátku žádné měření, prostě hodinka, většinou kraulem, který miluju ze všeho nejvíc. Po asi týdnu jsem ale ve vodě potkala kamarádku, která se zeptala, kolik toho asi tak uplavu. Hmm… nevěděla jsem, co jí odpovědět. Tak jsem začala bazény počítat. Jednoduše po pětkách – 5x 100 m. 300 m kraul, 100 prsa, 100 záda. A za hodinu jsem dala 20 bazénů, tudíž 2 km. Už jsem jí mohla odpovědět!
Long story short, za léto jsem byla plavat minimálně 25 až 30x, někdy ráno i večer. Můj osobní cíl byl dát 50 km, což jsem splnila i s rezervou. Velká radost.
A pocity plavce, který se po dlouhé pauze ponořil do vody? Jako studenta, který dlouho nepoužíval, co se kdysi učil.
Prvotní šok z vody, její teploty, a tak vůbec. X Jako šok, že najednou nemůžu mluvit svým rodným jazykem.
První bazény “bolí”, jsou na sílu. X Mozek zavařený, loví slovíčka, která kdysi uměl.
Trvá mi skoro půl hodiny, než se dostanu do tempa. X Než se mozek přeorientuje a zvykne, chvilku to vždy zabere.
Pocit trapnosti, když vedle mne plave profík. Takový ten, co dělá otočky pod vodou na konci bazénu. X Pocit, že “ti druzí” jsou vždy lepší než já, a z toho plynoucí komplexy.
Při kraulu se musím nadechovat co dva záběry rukou. X Často se ptám druhých “jak se to řekne?”
Po té půlhodině se ale “něco” stane a dech se najednou tak nějak přirozeně prodlouží, zklidní – a na jeden nádech dám čtyři, někdy šest, na konci léta až osm záběrů. Plíce fungují čím dál líp! X Začínám si vzpomínat na fráze z minulých hodin, když je aktivně zopakuji a použiji – cítím radost.
Uprostřed sezóny si udělám radost a pořídím si nové brýle. Jsou krásné. Chvilku se s nimi sžívám, ale pak už jen užívám. X Pořídím si nový, krásný sešit, zainvestuju do aplikace, objevím novou techniku – a až se s ní naučím pracovat, mám radost a těším se, že bude mým společníkem ve vzdělávání.
Jdu hlouběji, užívám si to, dostavuje se pocit štěstí. Prostě jsem v tom až po uši a nechci přestat. X Začínám se cítit dobře – už vím, jak si poradit v některých situacích v cizí řeči.
V tomto stavu, ve “flow”, jsem schopná vydržet hodně dlouho. Rozhoduji se pořídit si permici i přes rok. X Rozhodnu se posunout se ještě dál a zažívat pocity “umím víc a víc” i nadále.
A i když si tělo po té hodině dřiny řekne “DOST” a donutí mě z bazénu vylézt, ono “flow” způsobí, že se chci co nejdříve na svoji plavací “lekci” vrátit, a zažít to zas a znova.
Také vidíte paralelu s učením se čehokoliv?
To podstatné na tom celém ale je, že TO musíte dělat s vášní a radostí. Jen ta vás donutí nepřestat po prvním nezdaru, po první “bolesti”. Nechoďte plavat JEN proto, že plave váš soused či nejlepší kamarádka. A představa – JAK SE BUDU CÍTIT PO TRÉNINKU (potažno LEKCI)? To pomáhá i mně vstát z postele, kde by se nakrásně dalo ležet celý den.
Moc vám přeji, ať nalézáte radost v tom, co děláte. Ať je to sport, nebo studium.
I já s angličtinou a zážitkovými akcemi v BpH se vám ho budu snažit zpříjemnit a udělat radostnější. Už na tom všem pracuji!
Krásný školní rok vám všem. 🎉
Lenka
